#bestdayofmylife aneb Robbie Williams Live

Ten pocit, když si přečtete v novinách začátkem listopadu, že  dubnový koncert vašeho nejoblíbenějšího zpěváka byl během chvíle beznadějně vyprodán. Jo, byla jsem naštvaná, hlavně na sebe. Dorazí do Prahy po 11 letech s naprosto dokonalým albem a já pitomec to prošvihnu.

Pak ale přišel Štědrý den, všechny dárky už byly rozbaleny, když ještě brácha vzal z větví stromečku obálku, které jsem si předtím nevšimla. Otevřela jsem ji a tam 2 vstupenky na Robbieho!! Neměla jsem daleko k infarktu a musela jsem to chvilku rozdýchávat. Mám prostě nejlepšího taťku na světě ( aneb díky mami, že jsi mu řekla, co má koupit :D )!



V sobotu 26. dubna jsem ještě před koncertem potřebovala něco zařídit na Chodově a následně začala vyšilovat, že přijedu pozdě. S mamkou jsme dorazily k O2 areně asi v 18:15 a vstup měl být od 18:30. Šly jsme si stoupnout k jednomu ze vchodů, kde už se všude hromadily davy fanoušků. Stály jsme z boku ke dveřím, i když přímo rovně už se tvořil poměrně dlouhý zástup. Po pár minutách se ale ozvalo hlášení: ,,Z technických důvodů bude vstup do areny umožněn v 19:15 a začátek koncertu je tak posunut na 20:45.'' Jo, pecka!

Nezbývalo nám teda nic jiného než doufat, že těch 45 minut navíc uteče alespoň trochu rychle. O zábavu se do jisté míry zvládly postarat eskalátory do VIP sektoru, který byl asi 1-2 metry vedle nás. Projelo pár politiků, fotbalistů, hokejistů a najednou se ozvalo v davu: ,,Karel Gott!'' Zvedla jsem hlavu a kolem opravdu projížděl božský Kája v doprovodu manželky. Na všechny se usmíval a celou 'cestu' si nás prohlížel. Na fotce jsem vlevo za Ivanou, ale úplně přesně Vám nepovím, který človíček je zrovna moje osůbka.

Konečně bylo čtvrt na 9 a dočkali jsme se vstupu do areny. S mamkou jsme naštěstí měly ostré lokty a vevnitř jsme byly poměrně rychle. Jako většina lidí jsem zamířila na toalety, protože mi bylo jasné, že na příštích několik hodin je to naposledy, koupila pití a šly jsme čekat další  frontu, tentokrát do sektoru na stání, ta se k mé radosti pohybovala rychle.

Po vstupu na plochu jsem hodila oko k pódiu, které už bylo obklopeno davem skalních fanoušků. Přemýšlely jsme, kde bude asi nejlepší místo a nakonec jsme s mamkou zakotvily zhruba uprostřed za prostorem pro zvukaře a kamery, který byl ohraničen zábradlím. Před námi několik metrů nikdo nestál, viděly jsme na celé pódium krásně z prostředka a navíc jsme se mohly opírat o zábradlí, což bylo super.

Do koncertu ale pořád zbývala slabá hodinka, kterou jsem si krátila hraním PixWords a Subway Surfers za doprovodu swingových melodií, které hrály z reproduktorů. Jak minuty ubíhaly, celá arena se postupně zaplnila a ozvalo se hlášení, že do začátků zbývá 5 minut, po chvíli oznamovali už pouhou minutu.

A bylo to tady! Arenu rozezněla melodie pilotní songu z alba Swings Both Ways, Shine My Shoes a Mr. Robbie Williams vyjel ze středu pódia před ohromnou oponou, která kryla scénu s oponou. Se svými typickými opičkami, vrtěním zadkem a frackovským výrazem došel k mikrofonu a začal zpívat první song. Ihned po dozpívání jsme se přesunuli do interiérů hotelu Ritz starou známou klasikou Puttin' On the Ritz.

 

Když oznámil Supreme, jeden z největších hitů, i když ve swingové podobě, celá arena začala sborově zpívat. No One Likes A Fat Pop Star všechny pobavilo, protože Robbie vystrčil hlavu skrz rudou oponu a začal se vznášet nahoru až ke stropu. Poté se opona rozhrnula a s vycpaným břichem jako by vypadl z Marry Poppins.

V mnoha směrech geniální a neuvěřitelně zábavná absurdita jeho show vygradovala při cover verzi That's Amore od Deana Martina. "Na posledním turné, na každém koncertě, v každém městě jsem skončil v posteli s jinou dívkou. Je mi čtyřicet, musím se usadit," svěřoval se publiku, načež vytáhl z prvních řad fanynku, zeptal se ji na jméno, odkráčel ke kapele, kde se objevila slavobrána a Williamsův producent a dlouholetý spolupracovník Guy Chambers se v roli oddávajícího ptal, zda si slečna Kateřina bere Robbieho Williamse za svého showbyznysového manžela. Hala málem padla nadšením a v rychlém sledu už se rozjíždělo další připravené číslo.

Robbie samozřejmě nezapomněl ani na hit Mr. Bojangles z prvního swingového alba Swing When You're Winning, které vydal v roce 2001. Skvělý song I Wan'na Be Like You zazpíval převlečený za opici, jen mi tu ke štěstí chyběl Olly Murs a první polovinu zakončil dokonalou písničkou Swings Both Ways, kde jsem postrádala Rufuse Wainwrighta, ale i tak to byla pastva pro mé uši. Co se dá dělat, nemohl mít ssebou všechny, se kterými má duety. :D

 

Následovala krátká přestávka, po které se scéna přeměnila na ohromný parník a energická Soda Pop rozpohybovala všechny fanoušky, které zanedlouho zklidnila krásná balada If I Only Had a Brain. A když Robbie začal mluvit o své dceři Teddy, všem bylo jasné, že na scénu přichází Go Gentle.

Na koncertě bylo několik hostů, především musím zmínit cover s jeho otcem Peterem Do Nothin' Till You Hear From Me, Empire State Of Mind, na který Robbie navázal New York, New York od Franka Sinatry. 

Arena ale čekala alespoň jeden z Robbieho maga hitů, čehož se dočkali v medley melodií a zazpávali si tak například Rock DJ ve swingové podobě, Come Undane, Millenium nebo chytlavou Candy.

Před tím, než zahrál největší hit večera, dal publiku vysvětlení. "Nechtěl jsem hrát další show, která začíná Let Me Entertain You a končí Angels, takže tady Angels neskončím," uvedl právě svůj popový opus Angels. Atmosféra byla úplně dokonalá, všichni začali sborově zpívat a velká část dámského publika i slzet (no jo, já taky :D )

Mé hodnocení koncertu: 95%

Za co strhávám? Chyběly mi jeho swingové pecky jako třeba I Will Talk And Hollywood Will Listen. To jsou ale spíše takové drobnosti, protože Williamsův dokonalý hlas, ohromný talent, osobitý humor a perfektní komunikace s fanoušky všechny nedokonalosti přebíjí.